Z historie

Druhým nejstarším hasičským sborem píseckého regionu a třetím nejstarším sborem na jihu Čech je Milevsko. Sbor byl založen v roce 1870 po Táboru a Písku a měl osmnáct zakládajících členů.
 

Sbor si obratem založil vlastní pamětní knihu, kam zapisoval důležité události týkající se sboru. Původní pamětní kniha milevských dobrovolných hasičů se však během 2.světové války ztratila. Dochovaly se původní stanovy sboru, které jsou uloženy v Milevském muzeu.
 

Začátky sboru nebyly lehké, finance přibývaly pomalu. Drobné příjmy měli dobrovolní hasiči z tanečních zábav, divadelních představení a plesů. Za tyto peníze postupně pořizovali hasičské nářadí. První hasičský ples se konal v roce 1882 v hostinci " U Bílého Koníčka" v Milevsku.
 

Vzhledem k tomu, že v době svého vzniku byl sbor v Milevsku jediný na tehdejším milevském okrese, snažilo se město Milevsko hasiče finančně podporovat. Sboru pořídilo plátěné koše na vodu, kterých se používalo při hašení ohně.

Občanská záložna v Milevsku hasičskému sboru bezplatně poskytla kolnu pro ukládání hasičské výzbroje.

Jakmile měl sbor dostatek prostředků, pořídil ruční dvoukolovou stříkačku.
 

Další, už čtyřkolovou stříkačku zakoupil sbor v roce 1898 u firmy Smékal v Praze. Ještě téhož roku proběhlo svěcení stříkačky, "kmotrovsví" se ujaly manželky místního hoteliéra a lékaře. Na pořízení sborového praporu uspořádaly hasiči v Milevsku veřejnou sbírku. Jak stojí v kronice, na prapor přispěl hasičům také rytíř Emil Nádherný z Borotína částkou 15 zlatých.
 

V roce 1909 získal sbor nové hasičské skladiště, které bylo postaveno v Milevsku na pozemku - Pod Farou. Sbor tak získal potřebné prostory pro hasičskou výzbroj a stříkačku " Márovku". Za 1. světové války odešla velká část sboru na frontu a hlavní náplní dobrovolných hasičů byla samaritánská činnost v milevském lazaretu.
 

V roce 1926 byla zakoupena automobilová stříkačka za 92 500 korun.
 

Další těžké období pro sbor přišlo v roce 1939. V září tohoto roku musel milevský sbor projednat rozkaz Zemské hasičské jednoty nařizující vyloučit z milevského sboru sedmnáct členů židovského původu. K dalším restrikcím patřil zákaz nošení hasičských uniforem a odznaků Československé republiky. Sbor nesměl používat hasičská razítka, došlo ke změně sborových stanov.
 

Od roku 1940 musely být veškeré nápisy na budově hasičské zbrojnice dvojjazyčné, německo - čské. Stejné označení platilo i pro stříkačky. Dobrovolní hasiči pomáhali sestrám z červeného kříže s ošetřováním raněných, ošetřovna byla zřízena v budově nynějšího milevského gymnázia. Po skončení války byla snaha omladit členskou základnu sboru a doplnit tak jeho prořídlé řady.
 

V roce 1952 vzniklo v milevském sboru družstvo žen, které fungovalo 12 let.

O rok později sbor získal nové vozidlo se stříkačkou - DS16 Praga RN.
 

Na konci 50 let se v Milevsku začalo s výstavbou pěti garážních boxů na pozemku vedle Domu kultury. Součástí byla i budova pro kancelář sboru a byty pro dobrovolné hasiče(tehdy požárníky). Stavba probíhala formou brigády a dokončena byla v roce 1963.
 

V průběhu 70 až 90 let byla technika sboru doplněna o tři autocisterny. Jedna z nich byla později poskytnuta sboru v Záhoří a jako náhradu dostali milevští hasiči Avii s motorovou stříkačkou. Nový prapor získali dobrovolní hasiči v roce 1970 u příležitosti 100. výročí založení sboru.

O šest let později vzniklo v Milevsku detašované pracoviště Okresního veřejného požárního útvaru.